Přišel jsi brzy, z ložnice slyšíš zvuky
a nůž sám od sebe skočí ti do ruky
před dveřma na zemi leží gatě cizí
a zdravý rozum pod rudou mlhou mizí
jak bizon divoký dveře rozrazíš
milenci hluboko tu kudlu zarazíš
rozťatá tepna zbarví tě rudě hned
"Tak tohle, lásko má, bylo už naposled"
Tvé srdce jak kotel city se dusí
to co jsi udelal jen trochu se ti hnusí
roztrháš její fotku a odcházíš tichem
slyšíš se smát šíleným smíchem
Odcházíš do lesa, za tebou jen plameny
tři lidské životy byly dnes zmařeny
tobě jen strom a pevný provaz postačí
a s tvoji ženou teď rudý kouhout skotačí